Historie

Jméno ostrova, Kerkyra, je spjato s mýtickou nymfou Korkirou, do které se podle pověsti zamiloval bůh moře Poseidon a unesl ji na ostrov. Podle archeologických vykopávek se osídlení ostrova datuje do 7. století př. n. l., kdy se na ostrově usídlili Féničané a Korfu proměnili v prosperující centrum obchodu a jedno z nejdůležitějších míst Středozemního moře. Následně Féničany na Korfu vystřídaly starořecké kmeny Achájců a Jónů. Kvůli svému obchodnímu významu se Korfu snažili ovládnout Korinťané a na svou obranu tak Korfu bylo nuceno uzavřít alianci s Athénami.

V druhé polovině 4. stol. př. n. l. Korfu spolu s ostatními částmi Řecka ovládli Makedonci. Roku 229 př. n. l. Korfu na dlouhou dobu získali Římané, kteří z ostrova učinili důležitou součást své říše a zároveň mu ponechali velkou míru autonomie. Římané Korfu ovládali až do 4. století a za jejich správy ostrov dál vzkvétal, byly vystavěny silnice, aquadukty, amfiteátry a lázně.

Po rozpadu Římské říše se Korfu stalo součástí Byzancie, pod jejíž správou Korfu zůstalo do roku 1267. Ve středověku muselo Korfu často čelit nájezdům Saracénů, Gótů a dalších loupeživých národů. Přístav Korfu se tak dočkal důkladného opevnění s důmyslným systémem věží.

Po krátké nadvládě Franků se na Korfu roku 1386 k moci dostali Benátčané a součástí benátského panství zůstal ostrov až do roku 1797. Po celou tuto dobu bylo Korfu jednou z mále řeckých oblastí, které se nedostaly pod nadvládu Osmanské říše. Roku 1799 ostrov dobylo Napoleonovo vojsko a s krátkou přestávkou bylo Korfu pod francouzskou nadvládou do roku 1815, kdy ostrov získali Angličané.

Britská správa byla pro Korfu prospěšná. Řečtina byla uznána úředním jazykem, stavěly se nové školy a byla zde založena vůbec první řecká univerzita – Jónská akademie. Přestože Korfu se nikdy nedostalo pod tureckou nadvládu, místní obyvatelé i správa se aktivně podílely na řeckém osvobozeneckém hnutí. Součástí nově vzniklého Řeckého království se Korfu stalo 21. května 1864, kdy Britové ostrov darovali novému řeckému králi.